Petr CHELČICKÝ .... www.petrchelcicky.cz
www.chelcicky.cz
|
... |
... |
|||
 |
 |
|
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
... |
||
|
Nebyl mistr sedmera umění, ale jistě byl plnitel osmera blahoslavenství, i také pravý doktor český. Vydavatel Síti víry 1521. JE TOMU PRÁVĚ STO LET, co 4. díl Palackého Dějin národu českého objevil širokým vrstvám národa Petra Chelčického, velikého bojovníka husitské revoluce, jenž byl do té doby znám jen učencům, a prohlásil ho za muže bezmála nemenší velikosti, než byl Hus. Byl to první obraz Petrovy osobnosti i jeho díla. Od té doby se zabývalo Chelčickým mnoho vynikajících badatelů, a to nejen domácích, ale i cizích, zejména ruských a úsilí tolika vědeckých pokolení obohatilo obraz Palackého o nejeden cenný rys. Vynořily se nové spisy Petrovy, vyjasnily se jeho vztahy k vůdčím osobnostem i směrům husitské revoluce a nejnověji se podařilo, jak smíme věřit, odhalit i tajemství, jež vzdorovalo nejtvrdošíjněji dosavadnímu bádání, zjistit totiž jeho rodiče a rod, a také, třeba jen zhruba, rok jeho narození. Byl dosud jakýmsi bludným balvanem našich dějin. Jeho životní osud byl bolestnou záhadou. Vše téměř, co o něm víme, pochází z jeho spisů, svrchovaně skoupých na zmínky povahy osobní; jediná významná událost jeho života, setkání s tvůrcem Jednoty bratrské B.Řehořem, je dosvědčena vzpomínkou B.Řehoře samého. Sama základní data Petrova života, jeho narození a skon, dovedli jsme stanovit jedině odhadem, jenž se kolísá až o 10 let. Jako by celý ten velký život byl pro nás zaklet kouzlem, které žárlivě střeží jeho tajemství. Skličovalo to tím více, že již Palacký vyslovil názor, že Petr vzešel z rodiny vladycké, více méně zámožné, což mu prý umožnilo žít svému spisování ve vsi, po níž dostal jméno. K tomu zdání, praví Palacký, vede nás nejvíce zřetel neb oko, kterým patřil na společenské poměry svého věku, neprozrazuje nikde nějaké osobní podjatosti aneb sklíčenosti právem cizím, a obraceje pozor, vedle náboženství, nejvalněji k myšlenkám a péčem zemanským. Avšak největší náš dějepisec nenašel Petra ani v jediném současném dokumentě a marně ho hledal i jedinečný znalec naší šlechty A. Sedláček. Čím to, že Chelčického nelze najít v dosti přece bohatých zprávách o jeho současnících v jeho kraji? Což opravdu nevede ze začarovaného toho kruhu žádná stezička? Nuže, v samé blízkosti Chelčic, v Záhorčí, necelou čtvrthodinku odtud, tak blízko, že se tamní obyvatelé počítají k Chelčicům, se připomíná v letech 1395-1424 zeman jménem Petr, jehož osudy životní, pokud je známe, doplňují vítaně to, co víme o Petru Chelčickém, takže v něm jasně poznáváme, koho hledáme. Petr zvaný Záhorka - tak zní jeho jméno, když se nám vynoří po prvé - byl syn Svatomíra ze Záhorčí, prvního, jenž se odtud píše, a to v 1. 1362-72. Svatomír se však píše v 1. 1367-73 i z Březí jako jeho bratří Rynart (1362-7) a Přibyslav či Přibek (1373-95). Všichni tři se tím hlásí jako k rodnému hradu k Hrádku Březí u Týna nad Vltavou. Odtud se psal i jejich otec Albert, jenž byl 1367 již mrtev a je nejstarší v pramenech postižitelný Petrův předek. Petrův otec Svatomír měl 1378 v dědičném nájmu od kláštera v Zlaté Koruně i Dvůr Petrův, nynější Červený Dvůr u Netolic, kterého možná nabyl nedávno pomocí vlivného preláta, do jehož rodiny se přiženil. Byl to krumlovský farář Hostislav z Bílska na Protivínsku, který mu spolu s bratrem Ondřejem dal za ženu svou sestru Bětu. Svatba byla vykonána nedlouho před 3. prosincem 1378, neboť toho dne - bylo to čtyři dny po smrti císaře Karla IV. - dali oba bratři nevěstini napsat listinu, kterou zlatokorunský opat bere v ochranu svatební smlouvu obou manželů. Zápisem tím pojišťuje Svatomír choti 40 kop jejího věna na jmenovaném Dvoře a slibuje, že zemře-li sám předčasně, budou tyto peníze vráceny Bětě a jejím oběma bratřím, kteří to věno zřejmě za sestru zaplatili.5 Petr byl, pokud známo, jediný syn mladé rodiny a narodil se pravděpodobně do roka po svatbě, tedy 1379 nebo brzy potom, takže za rok jeho narození možno zhruba pokládat r. 1380. Otec zemřel dítěti velmi brzy; v únoru 1388 je již jistě nějakou dobu pohřben, neboť tenkráte prodali poručníci dvůr Sedlovice u Netolic jménem sirotka Petra. Zletilosti nabyl Petr nejpozději 1395. To mu je aspoň 14 let. Tu se nám objevuje poprve v právním aktu, vykonávaje se strýcem Přibíkem a osmi jinými příbuznými patronátní právo ke kostelu v Křtěnově u Hrádku Březí, kam rod dosazoval za faráře zpravidla členy vlastního rodu. Faru dostal tenkrát Petrův bratranec Albert z Březí, jenž se potom 1416 stal přízní Václava IV. biskupem olomouckým, když tu pak narazil na odpor nesmiřitelné strany katolické, vyměnil si toto biskupství za litomyšlské. Revoluce ho brzy nato biskupství zbavila, titul však podržel až do smrti (asi 1440) ....
Ze všech památných a významných zjevů celé doby husitské jistě nejmohutnější je Petr Chelčický. Syn veliké doby, stojí přece nad ní, a třeba všemi svazky k ní připoután, přece zaujímá místo samostatné. Sice sám o sobě vyznává: "Ač já malé neb lechké svědectvie mohu o latině vydati", a mnozí prý se nad ním pohoršovali, "že by laik a v latině neučený byl". Ale přece již před uplynutím prvého století od jeho smrti smělo o něm právem býti napsáno, že "byl jest také pravý doktor český". Byl jím již proto, že z domácího náboženského hnutí vyšel a na ně ve své činnosti navazuje. jsou to nejdražší jeho jména k nimž se sám hlásí jako k svým učitelům, ale neváhá ani rozejíti se s nimi, kde nesouhlasí, a neobává se často nesouhlasiti, kde se tím dostává v rozpor snad s celou veřejností. jeho činnost padá do let české slávy válečné, jejíž vítězství vlévala malému národu, bojujícímu proti všem, nadšení a odvahu k bojům dalším a samy protivníky naplňovala obavou a údivem. Chelčickému tato sláva neimponuje, poněvadž je zbrocena krví ... Nebyli to však jediní jeho učitelé. Neváhá jmenovati ani jejich protivníky, ale vedle nich byli to také Valdenští ( Valdes ), kdo na něho měli vliv, právě v této otázce snad největší. je jistě karakteristické, že ani těchto styků se neostýchal, ač šlo o kacíře církví odsouzené; neboť jméno kacíř, byť i husitství přineslo tu jisté zmírnění, bylo hrozné celému středověku - a Chelčický, třeba z jeho názorů vyzařují i myšlenky moderní, je člověk plně středověký, se středověkem myslící i cítící, i když se autoritě středověké nepodroboval. Ale i tu, třeba se i od nich mnoho učil, zaujímá Chelčický vždy místo samostatné, jako snad vůbec nedovedl cizích názorů přejímati bez kritiky, cizí myšlenky nedovedl vyslechnouti, aby jí svým duchem nezpracoval ....
Přeju jim všechno dobrý a hlavně, aby jich, jako nás všechny vostatní, Pán Bůh při zdravym rozumu zachovati ráčil při tom všelijakým vrchnostenským blbnutí, co nám ho jen pro naše veliké hříchy naděliti ráčil ....
Letos (2006) si připomínáme 590 let od upálení Mistra Jeronýma Pražského. Stalo se tak 30. května 1416, téměř rok po upálení Mistra Jana Husa. Přesné datum narození Jeronýma neznáme, tak jak ho neznáme ani u Husa. S Jeronýmem Pražským se setkáváme v roce 1398, kdy je jeho jméno poprvé zaznamenáno análech Karlovy univerzity v souvislosti s jeho promocí za bakaláře na artistické (filosofické) fakultě. A toto datum do určité míry může určit, kdy se asi narodil. Bakalářské zkoušky student skládal mezi 18.- 22. rokem svého života. ....
Dlouho odpočívala ladem půda pod Orlickými svahy, která dříve občas přinášela úrodu ... Možná tam, kde dnes stojí již jako muzeum první modlitebna Jednoty bratrské, do roku 1458 rostly ovocné stromy. Ovšem, toto místo se proměnilo v "zemi úrodnou", jejíž duchovní ovoce smíme ochutnávat i v naší současnosti. ....
V sobotu 25. října 2008 byla historickou společností VERITAS dokončena a předána veřejnosti k užívání nová turistická naučná stezka v blízkosti Dačic a Telče na jihu naší vlasti. Jde o prostřední úsek tzv. Cesty valdenské a české reformace. Stezka by měla v budoucnu, až bude realizována v celé své zamýšlené trase, spojit Jihočeský kraj a kraj Vysočinu. Stezka připomíná místa pobytu valdenských, tj. skupiny křesťanů, jejichž hnutí ve středověku zahájilo světovou reformaci. Stoupenci učení Petra Valda se na pomezí Čech, Moravy a Rakouska dostali v důsledku pronásledování západní církví na přelomu 13. a 14. století. ....
Neoplácejte zlým zlé
....
V sobotu 8. října se konala výroční konference Exulantu v modlitebně BJB na Pankráci. Exulant je občanské sdružení, které sdružuje přistěhovalce, reemigranty z Polska, Německa a z Volyně, příp. jiných částí bývalého Sovětského svazu. Členové Exulantu se snaží navazovat a rozvíjet kontakty jak se zahraničními Čechy, tak i s přistěhovalci z těchto zemí na území Česka. Řadu let byl jejím předsedou atomový vědec profesor Karel Matějka, po něm bývalý synodní senior Českobratrské církve evangelické bratr Mi)r. Pavel Smetana. Výbor Exulantu tvoří jak příslušníci CCE, tak i BJB a Církve bratrské. Exulant má za sebou bohatou literární činnost. Sestra dr. Edita Štěřiková zpracovala celé dějiny exilu, co neučinil ani František Palacký. Exulant se vyjadřuje k náboženskému dění u nás. Věnuje se historii, a to ne jenom historii "EXILU," ale historii náboženských dějin u nás vůbec. Na letošní konferenci v Praze byli pozváni historik z římskokatolické strany dr. František Holeček, za protestanty promluvila doc. dr. Eva Melmuková z Katedry církevních dějin ETF UK. Téma obou přednášek a následných diskusí bylo: "Je možná rehabilitace M. Jana Husa?" Účastníci konference se shodli, že rehabilitace M. Jana Husa není možná. M. Jan Hus je mimo oblast rehabilitace. Rehabilitovat znamená vrátit. Papež Jan Pavel II. sice M. Jana Husa uznal za reformátora, ale jen českého a pro Čechy, ne s větší působností a s větším dosahem. Hus nebyl jenom český reformátor, Hus má evropský záběr a dosah jeho myšlenek jde daleko za hranice jeho času. I Martin Luther, německý reformátor, se hlásil k Husovi, k jeho reformačním myšlenkám, k české reformaci. Přístup k M. Janu Husovi měli oba přednášející na této exulantské konferenci poněkud odlišný. Římskokatolická strana vidí Husa jinak na domácí půdě a jinak na kostnickém koncilu. Protestanté v Čechách se nemusí obávat, že si Jana Husa přivlastní katolická strana. Hus neumírá jako římskokatolický kněz, ale jako kacíř. Jako katolického kněze ho nemohli ošlehávat a posléze zardousit plameny kostnické hranice. Hus šel na hranici jako odsvěcený kněz, ne už jako římskokatolický kněz. Nesl na sobě kacířské prokletí a s ním také umíral. Hus nebyl hrdina, raději by žil, než umíral, ale raději umíral, než by zapřel Boží pravdu. Vlastimil Pospíšil
Kapitola První: Už jsem něco sepsal o nenávisti a bezpočetných léčkách Antikrista, který jimi již dlouhodobě intrikuje proti Kristu. A hlavně jsem zdůraznil, že Antikrist odvrhl Zákon Boží, poskytnul širokou cestu vedoucí k přestoupení mnohých Božícho přikázání a nabídnul své zákony odporující zákonům Božím. Snaží se o to, aby byl zákon Boží zapomenut anebo špatně chápán. Dosáhnul toho, že se o Boží zákon vedou jalové pře, které vedou k opuštění vlastního obsahu Kristova Evangelia. A skrze své zákony svedl Antikrist lidi, takže zcela nebo částečně opovrhují Kristovou smlouvou. A protože se tito lidé cítí zahanbeni Božím zákonem, obcházejí kolem Písma s doktory plnými Ducha Svatého a hledají, jestli by skrze jejich učení nenašli ospravedlnění. Zkouší něco svého přilepit k Božímu Slovu, aby jejich výmysly byly považovány za zákony Boží. Proto zde některé tyto léčky a odpornosti popíši. Kapitola Druhá: Následující verš často tělesní mistři citují a zneužívají jej k přilepování svých výmyslů: "Na stolici Mojžíšově sedí mistři a zákoníci, cokoliv Vám říkají, to čiňte..." Tento verš vykládají tak, že mistři sedící na stolici Mojžíšově mají pravomoc danou z hůry, že mohou rozkazovat a ustanovovat, cokoliv je jim libo. A tyto jejich rozkazy a ustanovení mají poddaní poslouchat. Chtějí tímto výkladem citovaného biblického verše svázat poddanské obce, aby jejich příkazy pokládali za příkazy Krista. Jejich úmyslem je vést lidi tak, aby je sama úcta ke Kristu odváděla od Boha i od samého Krista. A proto se mýlí a vždy se mýlit budou, když říkají, že skrze uvedené verše Pán Ježíš zavázal křesťanský lid k těm nesmírným zákonům prelátským, anebo že tímto příkazem dal Kristus prelátům pravomoc nad poddanými, aniž by Pán Ježíš jejich příkazy upravil a zlé z nich vypustil. Rozhodně těmito slovy Pán nepodepsal prelátům bianco šek. Jejich výklad není pravdivý, neboť stolice Mojžíšova není nic jiného než zákon Boží, jehož byl Mojžíš úředníkem a služebníkem. Úřad a služba Mojžíšova spočívá v tom, že vede lid k poslušnosti Božímu Zákonu. Stejně tak i ti, co sedí na Mojžíšovém stolci, mají ve vyučovat Boží Zákon. Jen k tomuto úkolu byli povoláni židovští mistři: Přednášet Zákon. Na to myslel Pán Ježíš, když řekl: "Cokoliv vám řeknou z té stolice, to čiňte." K tomuto pochopení Mojžíšovi funkce dopomoz Sám Bůh, který mezi mnohými přikázáními prohlásil i toto: "Učiníš vše, co tě naučí kněží z Léviova pokolení podle toho, co jsem jim příkázal. Horlivě splníš ta přikázání od Boha dané.(VMoj.24,8)" K tomuto tedy podřizuje lid Mojžíš: Ukazuje mu, v čem se mají kněží a mistři polouchat, když v jeho úřadě budou přikazovat. A říká dál Pán Bůh: "Když podle toho budou učit, co jsem jim přikázal; zákon, který jsem kněžím poručil, aby v něm vyučovali mistři a zákoníci prostý lid." A tak Ježíš úvodním citátem napomenul židovský lid, aby poslouchal mistry a zákoníky ve všem, co budou říkat z Božího Zákona. K tomuto Pán Bůh zavázal lid. O tom samém pak mluví Bůh k proroku Ezechielovi: "A ty, synu člověka,jmenoval jsem tě strážným Izraelskému domu. A tak, když uslyšíš řeč z mých úst, budeš jim ode mne zvěstovat. Řeknu-li neomlistněnému: Jsi bez milosti, smrtí zemřeš!" a ty k němu nepromluvíš tak, aby opustil své cesty, ten neomilostněný ve svých vinách zemře. Ale já budu potřebovat krev ze tvé ruky, protože jsi zmeškal tu chvíli, kdy jsi mu měl vyřídit vzkaz ode mně, aby se on odvrátil od svého hříchu, a tak půjdeš kvůli němu do pekla.(Ez 3,17n)" Tady Bůh přesně popisuje Strážnému, co má mluvit domu Izraelskému, když řekl: Když uslyšíš řeč z mých úst, budeš jim ode mně zvěstovat!" Je to jednoduché: Jedině to, co uslyší z Božích úst, má vyřizovat lidu. A ještě toto napsal Mojžíš: "Nepřidáš ke slovu, které k vím promlouvám, ani z něho neodebereš. Poslouchejte přikázání Pána Boha Vašeho, která já k vám mluvím, která vám přikazuji." Tyhle biblické verše neukazují, že by ti úředníci, kteří sebe sama nazývají pastýři Božího stáda, směli své zákony tomuto stádu přidávat. Jenom to, co apoštolům určil, když je poslal kázat: Učte tomu všemu, co jsem Vám přikázal. V úvodním citátu však Ježíš nerozkazuje jim přidávat lidem další zákony vedle těch Svých. Kapitola třetí. Stále ještě rozebíráme slovo Ježíše Krista: Co oni řeknou, to čiňte. Díváme se na názor mistrů, podle kterých tento verš vyzívá lid, aby je ve všem poslouchal a činil to, co oni učí. Velký je rozdíl mezi učením Starého a Nového zákona. Protože pro jiný účel byl darován Starý zákon a pro jiný zákon Nový. Zákon Starý je tělesný, pojednává o věcech hmotných, jde zvnějšku dovnitř, používá literu. Všechny přikázání se zde mají plnit fyzicky, tak, jak řekl Bůh. Bůh určuje, kde zpálit krávu na popel, kde obětovat kozla za hřích, a kde zas berana k oběti pokojné. A tak dále. Všechny tyto věci se prováděli beze změn. Bez jakéhokoliv výkladu se mělo to či ono tělesně učinit tak, jak vše bylo přikázáno. A proto Pán Ježíš k takovýmto hmotným přikázáním zavázal lid, aby následoval učení mistrů, neboť ti nemohli tak snadno překrucovat zákon. Ten se měl naplňovat přesně, fyzicky, na základě litery, která nepotřebovala výklad. Ale Nový Zákon je duchovní, ten naopak potřebuje pravdivého a věrného vysvětlení, aby z něho mohl mít prostý lid užitek v následování, ve ctnosti, duchovní spravedlnosti, v dobrém svědomí a v Milosti Boží. Nevěřím, že by Pán Ježíš vydal svůj prostý lid zpupnému mistru, anebo pyšnému a světskému faráři širokého a tučného břicha. Nevěřím, že by Kristus posvětil každý výmysl, co ze Zákona ten či onen vydojí. Proto odmítám, že by slova: "Co oni říkají, to čiňte" platila i na Novou duchovní smlouvu. Neboť sám o sobě žádný tělesný a bludný mistr, ani žádný kněz nedisponuje pravomocí, kterou by mu poskytovalo Písmo. Pravomocí vládnout a pravdu ukazovat prostému lidu, jak věrně naplňovat Slovo. Tuto pravomoc drží jen ti, kdo k tomu mají dar od Boha, světlo Jeho Moudrosti. Jenom ty Bůh povolává, aby zvěstovali Pravdu skrze pravdivé a věrné vyučování. Rozhodně však nemá každý mistr či farář moc nad Božím Slovem. Takoví nejsou schopni kázát Věrnou Pravdu a na této pravdě stavět a posilovat lid, vždyť sami jsou daleko od Boha. Vždyť takoví často cizoloží, lžou skrze Starý i Nový Zákon, provádějí své svatokupecké obchody, z výtěžků kostela si nacpávají vlastní břicho a dokonce si děvky kupují. Potvrzují všechny jedovaté zákony Antikrista, které zdobí Písmem tak, aby je mohli vydávat za Boží Slovo. Když se však na tyto věci zeptají kněze, nepřizná se. Odpoví, že nekáže sám ze sebe, ale čerpá z děl velikých svatých doktorů, plných Ducha Svatého, kteří moudře Zákon Boží vyložili. Zní to rozumně, ale nenese to pravé ovoce. Jestliže totiž hlásají Slovo Boží podle moudrosti pramenící z Ducha Svatého, pak by již přišel na svět Boží Zákon. Jenomže svět ovoce Božího Zákona nevidí, ale naopak, stojí naprosto vzdálen Boží vůli. To však znamená, že tito kněží a mistři lžou světu a k této lži využívají ony slavné výklady moudrých doktorů. I když mají k dispozici spoustu knih, a v nich plno moudrostí údajně z Ducha Svatého, přesto však nevidíme, že by skutky Ducha Svatého uvedli na svět. Naopak, zcela proti Němu rozdělili lid do tří tříd, postavili člověka proti člověku, aby jeden druhého vraždil, okrádal, křivdil a nenáviděl. A lid slepý, který nezná cesty Boží, si zamiloval světský život. To je ovoce těchto kněží a důsledek jejich "moudrých" výkladů Písma Svatého. Proto nevěřím, že by Pán Ježíš přikázal svůj lid takovýmto prelátům a mistrům, když prohlásil: "Cokoliv vám řeknou, to zachovávejte a čiňte." Vždyť tak by otevřel cestu k oklamání celého světa. Jak by mohl na jedné straně takto poddat lid nevěrným duchovním a na straně druhé varovat: "Důsledně se střezte falešným prorokům, když k vám přicházejí anebo nad vámi panujím" a vy jim nohy líbáte... Přece věděl, že takto lstivě budou mluvit mistři a faráři, kteří se ani nedokáží rozhodnout, na čí stolici že sedí, jestli na Mojžíšově, nebo na Kristově. Právě je Pán Ježíš označil za lotry a zloděje, kteří nevešli do ovčince dveřmi. A lotr nepřijde s jiným úmyslem, než ukrást Slova Boží lidu a zamordovat jej svými smrtelnými výmysly a tím je do zatracení odvést. Vždyť o takových falešných prorocích, takových lotrech, by Pán Ježíš nikdy neřekl: "Zachovejte všechno, co vám řeknou..." ale spíše: "Střezte se jich, abyste spolu s nimi neupadli do zatracení..." Měl by se snad lid uvázat k takovým vrahům lidských duší, anebo spíše naslouchat varování apoštola: "Nevěřte každému duchu, ale zkoušejte ho, jestli je od Boha..." A čím více se přezkoumá každý ducha, tím méně zmůže lživý výklad věty: "Zachovávejte a čiňte" a více prostoru dostane výrok: "Nevěřte každému duchu a nechoďte jeho cestami..." Proto vystup, Mistře, postav se proti stolici Mojžíšově, posaď na ni mistra sedmero umění a uvidíš, jak ho Pán Ježíš svrhne dolů k zemi. Měj si, kolik chceš, knih cizích, nemáš-li ducha Ježíšova, pak nejsi Jeho. Proto nemůžeš vlastnit Zákon, ani moc k poznání Boží Pravdy, aby jsi mohl lid v lásku vést, pouze jej otrávíš smrtelnými jedy, jak nyní tvé skutky ukazují. A tak neukáže žádný mistr, jak Ježíš veliké kněze posadil na Mojžíšův trůn, jak jim dal pravomoc, aby z toho trůnu zákon za zákonem vyhlašovali lidu a zvlášt křesťanům, a přikazovali jim ve jménu Kristově, cokoliv by jim na mysl přišlo. ....
Reprodukce kresby Mistra Bílka, Petr Chelčický- Masarykův dům .
....
.
.... |
|
07/2010, lada moses